Martin Vokoun, divadelní režisér
Zahradníkův pes (Lope de Vega)
„Není síla, která by zadržela ženu, jestliže opravdu miluje,“ říká dobrodruh a muž vášně, básník a geniální dramatik španělského Zlatého věku Lope Felíx de Vega Carpio. Jeho komedie „Zahradníkův pes“, dychtivá a plná napětí, vypráví příběh krásné hraběnky Diany zamilované do jejího sekretáře Teodora. Svár touhy s nároky šlechtické cti – tedy s nerovností rodu, která brání sňatku – pomáhá překlenovat důvtipný Teodorův sluha. Ovšem za cenu zraňování jiné, neméně půvabné, ale prosté ženy. Jak jejími ústy dramatik dodává: „Láska je božstvo závisti a pomsty“. Tuto okouzlující renesanční hru „básníka nebe a země“, jak autora současníci nazývali, uvedeme v dynamickém překladu Emanuela Frynty.
O představení
| premiéra | 16.2.2008, Divadlo J.K.Tyla, Plzeň |
| režie | Martin Vokoun |
| dramaturgie | Marie Caltová |
| scéna | Eufrasio Lucena - Muñoz |
| kostýmy | Monika Roženková |
| hrají |
Andrea Černá, Jan Maléř, Zdeněk Rohlíček, Kateřina Vinická, Klára Kovaříková, Ludmila Čermáková / Kristýna Hlaváčková, Michal Štěrba, Jakub Zindulka, Vilém Dubnička, Michal Štrich, Miloslav Krejsa |
Recenze
„Režisér Martin Vokoun se v inscenaci kongeniálně setkal se souborem, jímž je Plzeň proslulá. Dokonale by představení popsal pouze komentář k digitálnímu záznamu. Detailními režijními nápady a variacemi se tu hýří tolik, že rozesmátý divák sledující nekomplikovaný, vtipný a přirozeně plynoucí Vegův verš i děj v proudu všeho proplouvá, tone ve vírech drobných zápletek a občas zaznamená drobné grimasy, gesta, etudy. Co se například dá vymyslit s vějířem v Dianiných rukou, s vycházkovou holí markýze Ricarda, s mumrajem na obou schodištích scény, mdlobami radostně překvapovaného hraběte Ludovika, transakcemi mezi markýzem a hrabětem Federikem, nemá vadu. Režie nehledala „věčné pravdy“, jež se naleznou třebas v komediích slavného alžbětince, nespoléhala ani na grotesku a její postupy. Rozpoutala efektní gejzír, nad nímž jako poskakující balonek občas zablýskne jiskřivá Vegova sentence. Citlivé respektování textu – redukovaného ovšem na maximální sdělnost – i dynamická linie představení pak celou komedii zasadily do rozkošného rámu.“
Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK, 26.2.2008
"Režisér Martin Vokoun se rozhodl pojmout klasický text s lehkostí svých pětadvaceti let. Nebál se kombinovat na první pohled nekombinovatelné: renesanční španělský verš a hity Richi e Poveri či Drupiho, postavy v historizujících kostýmech a trojici mužů v černém s černými brýlemi na očích, scénu, kde prakticky jedinou dekorací jsou dvě schodiště spojená lávkou a jediným efektem je časté používání točny. Výsledek je výborný a jistě mu pomáhá i práce se světly, která je doménou Eufrasia Luceny-Muñoze."
Markéta Čekanová, MF DNES
Fotogalerie
Komentáře
© 2010 Martin Vokoun