Martin Vokoun, divadelní režisér
Porcie Coughlanová (Marina Carr)
Současná irská hra vypráví příběh pohybující se na hranici reality a mystiky. Nabízí pohled do tradičního irského světa oplývajícího svébytnými figurkami, dobrou irskou whiskey a mlhami u řeky Belmont. Zároveň se však v tomto světe zjevuje mrtvé dvojče hlavní hrdinky a občas je slyšet nadpozemský zpěv víly od řeky Belmont.
Porcie je mladá žena obklopená vším, co si může mladá žena přát. Děti, dům, manžel, rodina... Ale Porci trpí. Trpí právě tím, čím je obklopena. Trpí smrtí svého dvojčete, jejíž tajemství zná jenom ona sama. Trpí vědomím, že jí nikdy nikdo nepochopí a proto se uzavírá sama do sebe. Nebojuje však o soucit, ale jen o právo sdělit okolí své pocity, city a myšlenky, často šokující, zdánlivě bezcitné až nelidské, motivované myšlenkovými procesy pro jiné nepochopitelnými.
Porcie se rozhodne svou situaci řešit. A ačkoliv je její řešení drastické a má tragické následky pro celé její okolí, tak by toto její rozhodnutí po shlédnutí inscenace mělo pro nás být přinejmenším pochopitelné.
"Odehrává se život podle přesnýho a pečlivě navrženýho plánu nebo se jen tak motáme sem a tam?"
O představení
| premiéra | 15.10.2011, DJKT Plzeň |
| režie | Martin Vokoun |
| scéna | Nikola Tempír |
| kostýmy |
Agnieszka Pátá |
| hudba | Petr Zeman |
| hrají |
Andrea Černá, Michal Štěrba, Monika Švábová, Zdeněk Mucha, Zorka Kostková, Jana Kubátová, Michal Štrich, Klára Kovaříková, Zdeněk Rohlíček, Jan Maléř, Tomáš Drobil j.h. |
Recenze
Plzeňské činohře se po dlouhých letech bezcílného přešlapování konečně podařilo vytvořit inscenaci natolik působivou a moderní, že už jen samotná její existence v omšelém prostředí Komorního divadla zapůsobí na diváka jako čiré zjevení. Zpracování irského dramatu je totiž nepochybným důkazem toho, co všechno se dá z tématu získat, pokud má režisér jasnou vizi a pokud o ní dokáže přesvědčit své spolupracovníky. V daném případě to platí zejména o hercích – ale vlastně nejen o nich.
Petr Tichý, i-divadlo.cz, 12.11.2011
Fotogalerie
Komentáře
© 2010 Martin Vokoun