Martin Vokoun, divadelní režisér
Jitřní paní (Alejandro Casona)
Jitřní paní, básnická hra španělského dramatika Alejandra Casony (1903 – 1965), byla napsána v emigraci, a proto v ní zaznívá horoucí vztah k rodnému kraji. V kombinaci životní síly s křehkou obrazností jazyka cítíme inspiraci Lorcou. Hra má ale také znaky detektivky.
Venkovský dům, kde se příběh odehrává, je poznamenán tajemným zmizením mladé ženy, která byla všemi milována. Život jde ovšem dál. Je naplněn moudrostí zralých, rituály, hravostí dětí a rodící se láskou. Krása života je vnímána o to intenzivněji, že se ocitá v bezprostředním ohrožení smrtí.
Podle slov autora ale tajemná Poutnice, s tímto ohrožením související, nepřichází, „aby se těšila ze svého ničivého úkolu. Naopak. Přichází nám říci, jak je krásná láska a život!“
O představení
| premiéra | 14.2.2009, Divadlo J.K.Tyla, Plzeň |
| režie | Martin Vokoun |
| dramaturgie | Irena Hamzová Pulicarová |
| scéna | Eufrasio Lucena - Muñoz |
| kostýmy | Monika Roženková |
| hrají | Štěpánka Křesťanová, Kristýna Hlaváčková, Monika Švábová, Jana Kubátová, Klára Kovaříková, Vilém Dubnička, Michal Štěrba, Viktor Vrabec, Zdeněk Rohlíček |
Recenze
Outsidrem mezi dvěma Shakespeary a nejnovější hrou Václava Havla se zdál být v plánu činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni španělský dramatik Alejandro Casona se svou Jitřní paní. Sobotní premiéra v plzeňském Komorním divadle však zaujala diváky poznáním, že tomu tak není. Podobný kousek se povedl zdejšímu činohernímu souboru také před rokem, kdy jiný španělský autor Lope de Vega s komedií Zahradníkův pes uspěl až překvapivě u diváků i kritiky a je na repertoáru dodnes. Nemůže být náhoda, že pod oběma inscenacemi je podepsán mladý režisér Martin Vokoun. Není pochyb, že Divadlo J. K. Tyla angažovalo v minulém roce talentovaného tvůrce.
„Je to text, který mě nenechává klidným a zároveň mě hladí po duši – a přesně v této rozdvojenosti je jeho síla a jedinečnost,“ vyjádřil se režisér před premiérou Jitřní paní. Svým nastudováním toto souvětí potvrdil a pro diváky připravil sledování napínavé detektivky. Současně a především však přesným vykreslením atmosféry Casonovy rodné Asturie vystihl básnivost hry, která má svou lyrikou, vášnivostí citů i stísněností prostředí asi nejblíž k dramatům dalšího Španěla – Federika Garcíi Lorky.
Pětadvacetiletý režisér měl tentokrát k dispozici vedle mladých herců i nejzkušenější členy plzeňské činohry, což znamenalo jistě pomoc i závazek. Výkony, které se vrývají do paměti, podaly o premiéře představitelky dvou klíčových postav – Štěpánka Křesťanová jako Poutnice a Monika Švábová v roli Matky, ale i všichni další.
Petr Dvořák, PLZEŇSKÝ DENÍK 17. 2. 2009
Jitřní paní není ani komedie, ani tragédie, ani detektivka, ani psychologické drama, ale od každého žánru má v sobě pár kapek.Díky svěžímu inscenačnímu pojetí se na jevišti Komorního divadla stává koktejlem, jenž dává životu v konzumním světě směr a smysl.
Markéta Čekanová, MF DNES 16. 2. 2009
Magické prolínání reality a mýtu, trojí motiv utonulé výrazně frázující kompozici hry, zásadní dialogy mezi dědečkem a Jitřní paní, v nichž převládají závažné sentence obecného významu, pozadí svatojanské slavnosti povznášejí drama do atmosféry, kde imaginace a věcnost se doplňují i vylučují. Jednoduchost a průzračnost jsou však osidly pro interpretaci. Režisér Martin Vokoun i scénografie (Eufrasio LucenaMuńoz, Barbara Wojtowiaková) oslabili reálno. Míhají se náznaky, sen, opar, siluety, reálné detaily probleskují. Rustikální Casonova konfrontace je tlumena.
Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 24. 2. 2009
Fotogalerie
Komentáře
© 2010 Martin Vokoun